Česká situace v bydlení je složitá. Vysoké úročení hypoték, extrémní cena bytů. Jak z toho ven? Jsou nějaké dobré unijní příklady?
To, co se děje v Česku, není při porovnání se situací v jiných evropských zemích výjimečné.

A jsou země, kde tato krize bydlení není?
Ano, jsou země, které tyto problémy nemají nebo je mají výrazně menší. Je to třeba Rakousko, kde je nejlepším příkladem město Vídeň, které má velmi dobrou politiku bydlení. Ve Vídni a v Rakousku vůbec je standard, že obec má vliv na ceny bytů.

Jak se to Vídni a rakouským městům daří?
Tím, že vlastní pozemky, nebo na byty subvencují.

Samo město Vídeň také vlastní byty?
Město Vídeň má přímý vliv asi na sedmdesát procent bytů, které jsou poskytovány k bydlení. Některé přímo vlastní, má poměrně velký bytový fond, který tvoří 45 až 50 procent vídeňských bytů, a u zbytku vlastní buď pozemky, nebo je spoluúčastníkem pronájmu bytů.

To my, kteří jsme rozprodali byty do osobního vlastnictví, budeme těžko dohánět. Je nějaká jiná možnost?
Je tu výborný příklad Dánska, které má velmi dobře rozvinutý systém družstevního bydlení. Všechna dánská města mají bytové fondy, které finančně podporují zakládání bytových družstev. Tyto peníze se pak, když je hotová základní část družstevní výstavby, vracejí. Dobře to mají řešené také třeba v Katalánsku nebo v Německu.

A co je tím základním, co by podle vás mohlo změnit šílenou situaci na českém realitním trhu?
Je to struktura trhu s byty. V České republice je 80 procent bydlení vlastnické. Má to historické důvody, podílela se na tom i privatizace do osobního vlastnictví. Jediné, jak se to dá dnes řešit, je podpořit zvýšení poměru ve prospěch nájemního bydlení. Protože země, které mají v Evropě nejmenší problémy s dostupným bydlením, mají tento poměr výrazně lepší než my. Tímto směrem postupujeme i my na Ministerstvu pro místní rozvoj.

Jde Zelená dohoda proti dostupnému bydlení, nebo bude mít pozitivní vliv?
Na to, co přinesou Zelená dohoda a balíček Fit for 55, jsou připraveny nemalé peníze, například v unijním Modernizačním fondu nebo ve fondech Ministerstva pro životní prostředí, jako je Nová zelená úsporám, který hradí výraznou část nákladů domácností ve vlastnickém, ale i v nájemním bydlení.

Pokud se vrátíme ke krizi bydlení jako takové, měly by tedy být tím největším stavitelem bytů do budoucna v Česku obce a český stát?
Stát si úplně nemyslím, nejsme v nějakém centrálně plánovaném hospodářství. Stát a politik mají vytvořit podmínky, aby se věci staly a aby se staly ve prospěch lidí, proto je volen.

Jak k tomu jako politik chcete vytvořit podmínky?
Nebude to zítra, ale musíme postupně měnit výchozí podmínky. Nejde o to, zasahovat do trhu. Jde o to, podpořit obce a kraje vytvořit jim podmínky, aby dokázaly jednoduše stavět, aby tu pro to byly dobré stavební zákony a měly know-how.

A to dostanou kde?
V Národním plánu obnovy máme vytvoření „investičních hubů“. Dvoutisícová obec dnes nedokáže postavit bytový projekt za stovky milionů nebo rekonstrukci třiceti bytů, což také může být mnohde cesta. Stavět by měla obce a města, ministerstvo pro místní rozvoj a stát k tomu vytvoří nástroje.

Celý rozhovor najdete ve videorozhovoru a v podcastu na Deník.cz a na Youtube Evropa pro Čechy.

Zdroj: Deník.cz, autor Luboš Palata, odkaz na článek