DRAŽEBNÍ VYHLÁŠKA
Za základní dokument pro dražbu je považována dražební vyhláška. Jejím vydáním vyhlašuje dražebník dražbu, zájemci se z ní dozví základní informace jak o předmětu dražby a jeho případných právních vadách, tak o vlastním dražebním jednání. Důležité jsou i údaje o podmínkách účasti na dražbě.
Zákon o veřejných dražbách stanoví, jaké náležitosti musí dražební vyhláška mít (§ 20 pro dražby dobrovolné a § 43 pro dražby nedobrovolné). Dražebníci ve většině případů uvádějí v dražební vyhlášce údaje, které požaduje zákon. Někdy se však setkáváme s menšími nepřesnostmi.
U dražeb dobrovolných se jedná zejména o umožnění složení dražební jistoty v hotovosti k rukám dražebníka (nepřesáhne-li její výše ekvivalent 15 000 EUR). Někteří dražebníci - zejména územní samosprávné celky mají vnitřním předpisem většinou omezenu možnost přijímat hotovost od určité výše. Proto v dražební vyhlášce vylučují možnost složit dražební jistotu v hotovosti k rukám dražebníka. Obdobně to platí i u doplacení ceny dosažené vydražením. Zákon stanoví, že dražebník uvede v dražební vyhlášce, je-li přípustný i jiný způsob úhrady ceny dosažené vydražením než úhrada v hotovosti. Z uvedeného lze dovodit, že úhrada v hotovosti je považována za základní způsob úhrady ceny dosažené vydražením. Neuvede-li dražebník v dražební vyhlášce žádný způsob úhrady, připouští pouze úhradu v hotovosti. Uvede-li pouze jiné způsoby (kromě úhrady v hotovosti), má se za to, že připouští uvedené způsoby i úhradu v hotovosti. Velmi však záleží na formulaci v dražební vyhlášce, která nesmí vylučovat možnost úhrady v hotovosti. Například uvede-li dražebník, že vydražitel je povinen uhradit cenu dosaženou vydražením, a to převodem na účet …, připouští pouze jedinou, uvedenou možnost. Možnost přijímat hotovost i v případě částek větších než je ekvivalent 15 000 EUR vychází z ust. § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, což bylo vysvětleno v jednom z předcházejících příspěvků (Přijímání hotovosti při dražbách).
Nově od 1.9.2006 mohou dražebníci v případě dražeb dobrovolných movitých věcí vybírat odměnu od vydražitele (§ 18 odst. 2). Podle ust. § 20 odst. 1 písm. m) musí dražebník ve vyhlášce uvést výši odměny vybírané od vydražitele nebo způsob jejího určení, její splatnost či ujednání o tom, že dražba bude provedena pro vydražitele bezúplatně. Z citace vyplývá, že uvedené informace musí uvést vždy, i když odměnu od vydražitele vybírat nebude (či nesmí).Z pohledu kontrolního orgánu neuvede-li dražebník u dražeb věcí nemovitých, že dražba bude provedena bezúplatně, nepovažuje se toto za pochybení. Lze doporučit v zájmu právní jistoty, aby tyto informace dražebník do dražební vyhlášky uváděl vždy, tedy i v případech, kdy zákon odměnu vybírat nepovoluje.
Velmi častým nedostatkem v dražební vyhlášce je v případě dražeb movitých věcí absence informací týkajících se organizačních opatření k zabezpečení prohlídky (§ 20 odst. 1 písm. h) a § 43 odst. 1 písm. h). Co si však pod pojmem organizačních opatření k zabezpečení prohlídky představit? Může se jednat např. o informace pro účastníky prohlídky, které by měly dražebníka ochránit před případnými spory týkajícími se náhrady škody za znečištěný oděv, náhrady za újmu způsobenu úrazem apod. V praxi se může jednat například o opatření při prohlídce movitých věcí – strojů a zařízení v továrně, kde je nebezpečí uklouznutí po oleji znečištěné podlaze, ušpinění oděvu apod. Neuvede-li dražebník tato organizační opatření, mohl by účastník prohlídky v případě nehody požadovat po dražebníkovi náhradu škody.
Výše uvedená doporučení mají za cíl ochránit dražebníka před případnými soudními spory souvisejícími s neplatností dražby, a to zejména s ohledem na ust. §§ 24 a 48 zákona. V nich je uvedeno, kdo, kdy a za jakých podmínek může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby. Důvodem totiž může být i skutečnost, že nejsou splněny podmínky uvedené v ust. §§ 20 a 43 (tj. nebyly-li dodrženy podmínky pro dražební vyhlášku).