Na základě a za podmínek § 19b odst. 3 a § 19d odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je obec oprávněna prodat vozidlo, jehož není vlastníkem, ve veřejné dražbě. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů navrhuje provedení dobrovolné dražby vlastník předmětu dražby. Vlastníkem předmětu dražby se podle § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách rozumí mj. také osoba, která je na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit. Obec tedy může být navrhovatelem veřejné dražby vozidla prováděné na základě zákona o pozemních komunikacích.

Obec však při takové veřejné dražbě nemůže být sama dražebníkem, neboť podle § 2 písm. e) zákona o veřejných dražbách může být územní samosprávný celek dražebníkem jen v případě, jde-li o jeho majetek. Veřejnou dražbu vozidla podle zákona o pozemních komunikacích proto může provést pouze dražebník, který k tomu má příslušné živnostenské oprávnění, a to na základě smlouvy o provedení dražby s obcí jako navrhovatelem dražby.

Podle § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů musí být majetek obce využíván účelně a hospodárně. S provedením veřejné dražby jsou však vždy spojeny určité náklady, vyplývající ze zákona o veřejných dražbách, zejména odměna dražebníka a dále obecně např. náklady na zajištění odhadu ceny předmětu dražby, prohlídky předmětu dražby nebo zasílání a uveřejňování dražební vyhlášky. Vzhledem k předpokládanému charakteru dražeb vozidel na základě § 19b odst. 3 a § 19d odst. 4 zákona o pozemních komunikacích není jisté, zda by byl provedením veřejné dražby podle zákona o veřejných dražbách vždy naplněn požadavek hospodárnosti. Z tohoto hlediska lze zvážit využití jiného postupu.

Výše uvedené stanovisko není právně závazné. Závazný výklad právních předpisů jsou oprávněny v konkrétním případě podávat pouze věcně a místně příslušné soudy.

V případě jakýchkoli nejasností se na nás neváhejte obrátit.