Jak to aktuálně s návrhem nového zákona o veřejných dražbách vypadá?

Návrh zákona o veřejných dražbách byl v červnu 2020 schválen vládou a předán Poslanecké sněmovně. Ač byl za uplynulý rok mnohokrát zařazen na program jednání, řada na něj bohužel nevyšla a spolu s dalšími stovkami návrhů zákonů nestihl být během 8. volebního období Poslanecké sněmovny projednán. Na nové vládě bude, zda se s návrhem zákona ztotožní, a umožní tak navázat na stávající legislativní proces, nebo bude nutné zákon opětovně předložit a absolvovat legislativní proces znovu. MMR bude v každém případě usilovat o co nejrychlejší a nejhladší pokračování dosavadních prací.

Je vůbec potřeba na stávající právní úpravě něco měnit? Nestačila by případně pouze novela?

Současný zákon o veřejných dražbách byl napsán v době, kdy se veškerá administrativa a korespondence běžně vyřizovala „papírově“ a kdy ještě neexistovaly elektronické dražby. Dnes jsme zvyklí obstarávat svoje záležitosti elektronicky, používáme elektronické podpisy, datové schránky, internetové a mobilní bankovnictví… Elektronické dražby jsou standardem a postupně začínají převažovat. Na tento vývoj návrh zákona reaguje a odstraňuje nadbytečnou byrokracii, čímž se příprava dražeb zjednoduší, zrychlí a zlevní. Tato změna se týká zejména dražeb na návrh vlastníka, kde bude ponechán větší prostor dohodě navrhovatele a dražebníka.

Legislativní proces novely zákona je jednodušší a rychlejší, proto se MMR nejprve snažilo jít touto cestou. Návrh novely zákona byl předložen již v roce 2016, avšak Legislativní rada vlády konstatovala, že je potřeba provést tolik zásadních úprav (zejména kvůli harmonizaci s občanským zákoníkem), že není podle legislativních pravidel možné tak učinit pouhou novelou. Na základě tohoto pokynu tedy MMR začalo nový legislativní proces se všemi jeho požadavky a lhůtami, jehož výsledkem je návrh zákona o veřejných dražbách.

Dražba má být nově pojata jako převod práva místo dosavadního přechodu. Nejde jen o zbytečné teoretizování? Bude mít tato změna nějaký praktický dopad?

Současná úprava zákona o veřejných dražbách je velmi specifická a zcela se vymyká občanskému právu, do nějž přitom obsahově spadá. Tento nesoulad se ještě prohloubil přijetím občanského zákoníku v roce 2012, který označuje dražbu za zvláštní způsob uzavření smlouvy, a tedy převod vlastnického práva, zatímco podle zákona o veřejných dražbách je nabytí předmětu dražby přechodem vlastnického práva.

Je nepochybné, že dražba byla vždy ze své podstaty způsobem kontraktace, kde navrhovatel dražby a účastníci projevují svoje vůle a uzavírají smlouvu. Občanský zákoník tedy vystihuje faktický stav lépe než stávající zákon o veřejných dražbách. Návrh zákona o veřejných dražbách na občanskoprávní pojetí navazuje a sjednocuje se s ním. Ve veřejné dražbě bude nově docházet k převodu vlastnického práva na základě kupní smlouvy, přičemž obsah této smlouvy bude vyjádřen v dražební vyhlášce a smlouva bude uzavřena příklepem. Po dražbě dražebník vydá potvrzení o uzavření kupní smlouvy příklepem, žádná písemná kupní smlouva se neuzavírá.

Bude možné dražit obchodní podíly, pohledávky či akcie?

Samozřejmě ano. Předmětem dražby může být i nadále jakákoliv věc. Ve veřejné dražbě se bude uzavírat kupní smlouva v širším smyslu, kam spadá i smlouva o převodu obchodního podílu nebo smlouva o postoupení pohledávky a další smlouvy, v nichž principiálně dochází ke koupi. Dražbu akcií na jméno, jejichž převoditelnost je podmíněna souhlasem orgánů společnosti, jakož i jiných věcí, jejichž převoditelnost je něčím omezena či podmíněna, bude možné navrhnout po splnění těchto podmínek.

V současnosti se často kromě veřejných dražeb pořádají také tzv. aukce podle § 1771 občanského zákoníku. Bude je nový zákon nějak řešit?

V textu návrhu zákona sice slovo „aukce“ nenajdeme, ale zákon do této oblasti přesto zasáhne. Tzv. aukce svými rysy většinou naplní novou definici veřejné dražby, takže mezi aukcí a veřejnou dražbou již nebude žádný rozdíl. Nově bude pod zákon o veřejných dražbách patřit každé jednání, které odpovídá skutkové podstatě veřejné dražby, bez ohledu na jeho název. Zároveň si však uvědomujeme, že předměty veřejných dražeb či tzv. aukcí mohou být velmi rozličné: movité věci, nemovitosti, věci obrovské hodnoty i drobnosti za pár korun. Ačkoliv bude navrhovaná právní úprava liberálnější než ta stávající, stále by mohla být v některých případech neúměrně přísná a nepraktická. Běžné dražby levnějších movitých věcí proto budou od naprosté většiny zákonných pravidel osvobozeny.

Návrh nového zákona o veřejných dražbách počítá s vybudováním zcela nového informačního systému – Centrální evidence veřejných dražeb. Je taková investice nutná a účelná?

Centrální adresa (současný systém) je z hlediska IT postavena na základě, který dávno neodpovídá aktuálnímu vývoji technologií a který již ani není možné pro jeho zastaralost inovovat. Rovněž způsob zadávání údajů a obsluha systému nevyužívá možností dnešní digitalizované doby. Namísto korespondence s pracovníky Centrální adresy, kteří manuálně přepisují data do elektronické podoby, budou dražebníci sami spravovat svůj uživatelský profil a zveřejňovat své dražby pomocí webových formulářů. Systém bude napojen na základní registry, z nichž se budou vybrané údaje načítat či ověřovat automaticky. Sníží se tím riziko chyb a překlepů a zveřejňování dokumentů bude pohodlnější. Veřejnost v Centrální evidenci veřejných dražeb najde přehledně na jednom místě všechny připravované veřejné dražby, v nichž bude možné vyhledávat pomocí pokročilých filtrů. Nový systém bude navíc pro dražebníky i uživatele zdarma.

Podle návrhu nového zákona budou moci být dražebníci pokutováni. Nejde jen o snahu naplnit státní pokladnu?

Nemožnost ukládat správní tresty je velkým nedostatkem současné právní úpravy. Tato sice ukládá ministerstvu pro místní rozvoj kontrolovat provádění veřejných dražeb, avšak výstupem těchto kontrol je toliko konstatování porušení zákona. Ministerstvo pro místní rozvoj má pouze možnost navrhnout živnostenskému úřadu pozastavení provozování živnosti nebo zrušení živnostenského oprávnění, což jsou však pro většinu případů příliš přísné tresty. Ukládání pokut tedy vytvoří tolik potřebný mezistupeň. Pokuty budou ukládány pouze za některá nejvážnější porušení zákona a s ohledem na závažnost a opakovanost pochybení. Existenci zákonné sankce vnímáme zejména jako prvek prevence, který by měl od porušování zákona primárně odradit, nikoliv jako prvek represe, jehož cílem je plnění státní pokladny. Cílem kontrolní činnosti bude i nadále kultivace dražebního prostředí a podpora dražebníků, kteří provádějí dražby řádně a poctivě.