Pokud jde o dosažené kompromisy, bylo nutné jich udělat celou řadu. Nový stavební zákon představuje velmi komplexní změnu, která se dotýká stovek, tisíců různých zájmů. Nejde vyhovět všem. Původní návrh byl jakousi maximalistickou variantou. Přišlo k němu několik tisícovek připomínek a ty nebylo možné zcela pominout. Hledal se proto kompromis a možnosti, jak návrh upravit tak, aby vyhovoval co nejvíce všem subjektům, které se na stavebním procesu podílejí nebo mají zájem. Vzhledem k tomu, že tyto zájmy jsou často velmi rozdílné a někdy i zcela protichůdné nebo si zcela odporují, nebylo logicky možné vyhovět všem.

Tou největší změnou je ponechání stavebních úřadů na nejnižším stupni v přenesené působnosti na obcích. Jde o politickou dohodu, ke které došlo na úrovni premiéra vlády a ministra vnitra. A tuto dohodu MMR samozřejmě ctí.

Dotčené orgány státní správy jsou plně integrovány s výjimkou požární ochrany a památkové péče v objektech v památkové ochraně – národních kulturních památek a zapsaných nemovitých památek, památkových rezervací a zón. Mimo zóny, tedy i v ochranných pásmech, která jsou v ČR velmi široká, již je integrována i památková péče do stavebního úřadu. Zde budou odborníci na ochranu památek i nadále hájit zájmy ochrany historického dědictví, nově však v rámci stavebního úřadu, který bude vydávat jediné integrované razítko pro účely stavebního povolení.