Mgr. Jana Vildumetzová je předsedkyně Asociace krajů ČR a hejtmanka Karlovarského kraje. Vystudovala Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem, poté učila na základní škole. V letech 2008 až 2013 byla starostka města Horní Slavkov, od roku 2012 zastupitelkou Karlovarského kraje. Pracovala také jaké výkonná ředitelka Svazu měst a obcí, pozici opustila poté, co se stala náměstkyní pro řízení sekce veřejné správy ministra vnitra. Má jednoho syna, který hraje profesionálně hokej, sama se sportu aktivně věnuje, když má volno. Baví ji organizovat a pořádat akce, stála například u zrodu prestižní soutěže „Nejlepší starosta/primátor“. 


Co spojuje všechny kraje? Je to jednotný pohled na příspěvky ze státní kasy, nebo spíš jednotná potřeba například v oblasti oprav silnic? 

Společným zájmem všech krajů a veřejné správy jako takové, tedy i měst a obcí, musí být poskytování kvalitních služeb veřejnosti. Kvůli tomu přece územně-samosprávní celky existují. Krajům jde také o rozvoj území tak, aby se lidem dobře žilo. Pokud občané nebudou mít tam, kde bydlí, zázemí, které k životu potřebují, například funkční síť opravených silnic a další infrastrukturu, zdravotní i sociální služby, dostatečnou kapacitu školek a škol, volnočasové vyžití od kultury přes sport po spolkové aktivity aj., půjdou tam, kde takové služby najdou. Jasné přitom je, že všichni nemůžou bydlet ve velkých městech. Proto považuji za důležité, aby každý kraj, nezávisle na velikosti či blízkosti hranic, měl co nabídnout, a lidé, co v něm žijí, byli hrdí na svůj domov. Občas mám ale pocit, že nám v České republice národní hrdost trošku chybí. Pokud se ji podaří posílit, udělá mi to radost. Nedávno ke mně doputoval podnět, že bychom se už ve škole měli učit národní hrdost. Byl ze Slovácka, kde jsou velcí patrioti. A protože bych mimo jiné chtěla posílit vzdělávací roli Asociace krajů, je mi už teď jasné, že řečníky pro přednášky na téma „národní hrdost“ najdu na Moravě.:-) 
 
Jaký by byl podle Vás ideální stav péče o dopravní infrastrukturu?

Ideální většinou není nic. A když je, tak to netrvá dlouho. Nám by v krajích stačil, co se týče dopravy, rozumný systém. Systémové rozdělování peněz na dopravní infrastrukturu, abychom mohli opravy a výstavbu silnic a dalších komunikací v delším časovém horizontu plánovat. Nehasit požár, ale tam, kde je to možné, mu předcházet.
 
Co u nás kraje potřebují, aby více lákaly zahraniční turisty? Brání tomu nedostatek peněz na propagační kampaně, nebo problémy s infrastrukturou a málo peněz na opravy památek? Jsou problémem nedostatečné služby, špatná ubytovací kapacita nebo nízká jazyková vybavenost personálu turistických zařízení? 

Hodně se mluví například o chybějícím zákoně o cestovním ruchu. Také o zvýšení ubytovacích a rekreačních poplatků, uvažovalo se o zavedení povinnosti vybírat je apod. Každý z návrhů má své pro a proti, Asociace krajů má často zástupce v pracovních skupinách, které se danými tématy zabývají. Z těch uchopitelnějších a v současné době využívaných nástrojů na podporu cestovního ruchu mohou hodně ovlivnit dotační programy. U všech výzev přitom platí, že by měly reagovat na aktuální potřeby, mít dostatečně dlouhé termíny pro přihlášení žádosti (tedy zpracování projektu) a být zaměřeny na cílové skupiny, které opravdu pomohou rozvíjet danou oblast. Evropské i národní dotace však často mívají nálepku „Velmi složité“. Není jednoduché se jí zbavit. Na druhé straně budiž ke cti současnému vedení ministerstva pro místní rozvoj, že na tom podle posledního šetření Českého statistického úřadu v cestovním ruchu zřejmě nejsme tak špatně. Naopak, zlepšujeme se. Podle ČSÚ se ve 4. čtvrtletí 2016 počet přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních meziročně zvýšil o 8,5 % a dosáhl tak 9,8 milionu. Růst vykázaly všechny kraje, nejvíc Vysočina (meziroční nárůst o 19,6 %), dvojciferného růstu dosáhla ubytovací zařízení také v Karlovarském, Olomouckém, Jihočeském či Pardubickém kraji.
 
Čemu váš předchůdce Hašek věnoval/nevěnoval pozornost a jaké priority jste si stanovila vy osobně? 

Michal Hašek pro kraje odvedl kus práce. Jinak by přece předseda Svazu měst a obcí ČR František Lukl, s kterým, pokud si pamatuji, jste také dělali rozhovor, a kterého si osobně velmi vážím, neříkal, že spolupráce Svazu a Asociace byla v „Haškově“ době nejlepší v historii. Nemám ve zvyku pálit mosty, naopak chci navázat na to dobré, a pokud by někde něco vázlo, chci kolizi odstranit a oblast rozpohybovat. Práce máme v krajích skutečně dost. Už v době stodenního hájení (tedy během tří měsíců, co jsme se stali hejtmany) řešíme obtížné věci. Třeba zvýšení platů řidičů autobusů. Vláda o něm rozhodla svým nařízením, neřekla však, jak to podle zákona provést a kde na to vzít peníze.  To je jedno z horkých témat současnosti. Ta delší, prioritní, nyní jsou: Aby se Asociace krajů stala oficiálním připomínkovým místem pro legislativu. Aby posílila vzdělávací činnost, akce a aktivity. Mluvili jsme o cestovním ruchu, nabízí se třeba konference, která se jím bude zabývat během příštího ročníku veletrhů GO a Regiontour v Brně. Zásadní také je, aby hejtmani táhli za jeden provaz nezávisle na politické příslušnosti.
 
Kdybyste hodnotila regiony podle toho, které nejvíce potřebují pomoc z centra, které by to podle vás byly? Je přerozdělování peněz v rámci republiky spravedlivé?  

Pracovala jsem jako náměstkyně pro veřejnou správu ministra vnitra. Vím tedy, že nikdy se nedá docílit toho, aby se jakýkoliv systém líbil úplně všem a navždy. To je má osobní zkušenost. Důležité však je se o rozumný systém pokusit, prosadit ho, zavést a nebrat ho definitivně. Upravovat ho tak, aby reagoval na život a skutečné potřeby i zkušenosti z praxe. Ty státní správě přináší právě samospráva, je totiž lidem blíž. Stát by měl samosprávám víc naslouchat, brát je jako partnera a nerozhodovat o nich svrchu škrtnutím pera od úřednického stolu. Týká se to i rozdělování peněz, na které se ptáte. Pokud nebudou správně směřované, a to včas, v dostatečné výši a tam, kde jsou skutečně třeba, nebude se jednat o dobrou investici. A zájmem státu by přece mělo být peníze investovat účelně, efektivně a hospodárně. Bývalou náměstkyni a vystudovanou učitelku nezapřu, což? J Tak teď - v duchu svého životního kréda, které zní: nikdy nesmím zapomenout na tři důležitá slova: děkuji, prosím a omlouvám se – se omlouvám za případná zjednodušení. Prosím o vstřícnost, vás, laskavé čtenáře, a děkuji za pochopení a pozornost všem, kdo jste dočetli až sem. :)